Štítek: go-around

  • Go-around

    Go-around

    Go-around může být největší mýlka vašeho života

    Jsou piloti, kteří se domnívají, že provedením opakování či go-aroundu se dostanou z jakékoliv šlamastyky. Že je to univerzální opravný manévr, který vždy nabídne druhou šanci.

    Tak jednoduché to ale není.

    Pojďme si říct proč.

    Existují situace, kdy opakování vzletu či go-around z principu nemůže pomoci.

    Například jednosměrná dráha končící hangárem, lesem nebo jinou překážkou, kterou nelze bezpečně obletět ani přestoupat. V takovém případě není možné opakovat okruh. Rozhodnutí o přistání muselo padnout už před finálním přiblížením. A pokud vám zadní vítr prodlouží dosednutí, protože s ním neumíte pracovat – neumíte se zkrátit, máte problém. Možná se podíváte do zavřeného hangáru.

    Podobně může působit plocha, která při přiblížení vypadá jako obousměrná – a možná tak i formálně deklarovaná je. Jenže kombinace nadmořské výšky, teploty a výkonových možností vašeho naloženého letadla nemusí umožnit bezpečné stoupání proti svahu za dráhou. Pokud se za ním navíc tvoří rotory, mohou vás při pokusu o opakovaný vzlet nepříjemně „sundat“ z oblohy. I když letoun natáhnete na maximální vzletový úhel a plynovou přípust narvete až na doraz, jen zpomalíte nevyhnutelné klesání, končící v lepším případě obtisknutím kol podvozku v křídle. A potupný odlet v přízemním efektu… Pokud jste toho schopni.

    Další kapitolou je technický stav a provozní situace letadla. Nedostatek paliva, jeho únik nebo jakákoliv závada, která neumožní zopakovat – byť i zkrácený – okruh, činí z go-aroundu spíše teoretickou možnost než reálné řešení. Příčinou může být třeba plynová zátka z Automobilového paliva s lihem v horkých letních dnech. To vídávám poměrně často, zejména letadel, kde jsou karburátory a benzinové hadice bez odpovídajícího tepelného stínění umístěny přímo nad výfukovými svody.

    A pak je tu počasí a okolí. Přicházející bouřka, hůlava na čele fronty, nasouvající se mlha na hraně letiště (pro VFR piloty zcela zásadní faktor) nebo překážka vjíždějící do směru opakovaného vzletu – třeba traktor s dlouhým vlekem plným balíků sena na ploše mimo oficiální letiště. To jsou situace, které nelze naplánovat, pouze předvídat.

    Uvedli jsme několik příkladů, kdy go-around není možnou volbou. Piloti létající na větší, specifická letiště tyto scénáře většinou znají a jsou na ně školeni. Jde o letiště, kde mohou přistávat pouze určité typy letadel a kde je příprava i provozní režim přísně nastaven.

    Jiná situace je na malých plochách, které nejsou klasickým letištěm ani oficiální plochou SLZ – ať už schválenou, nebo ne. Zde je vše závislé na údajích z provozní příručky daného letounu, na úsudku pilota, jeho zkušenostech a schopnosti realisticky vyhodnotit prostředí.

    Záměrně zdůrazňuji prostředí. Okolní krajina, terénní zlom, proudění vzduchu či teplotní podmínky – to vše má na bezpečnost letu větší vliv, než si průměrný pilot zvyklý na letiště s uzpůsobenými překážkovými rovinami dokáže představit, natož připustit.

    Stádo prasat nebo muflonů nemusí být žádnou výjimkou a pokud víte, kde přes plochu vedou jejich přirozené migrační trasy máte pár bodů k plusu a můžete s tím lépe počítat. Stejně tak přelet hejna ptáků z nedalekého mokřadu může být velmi nepříjemným „zpestřením“ v okamžiku přiblížení, přistání, vzletu či počátečního stoupání, pokud jste to někdy zažili už víte své a rovněž už umíte reagovat.

    Techniky, které vás při pilotním výcviku nenaučí, existují již z dob mezi první a druhou světovou válkou. My je znovu objevujeme a učíme je piloty ale až po získání licence, protože v základním pilotním výcviku nesmí být vyučovány z mnoha dobrých důvodů.

    Go-around je důležitý a mnohdy život zachraňující manévr který se všichni naučí v základním výcviku pilota. Není však všelékem. Někdy je skutečnou prevencí už rozhodnutí nepokračovat v přiblížení, pokud si nejsem jistý, že se tam stoprocentně vejdu a že mne nic nepřekvapí. Takto se zachová běžný, zodpovědný pilot.

    Pilot, který operuje denně na plochách vyžadujících neustálé čtení prostředí a předvídání jeho proměn, má však ve své sbírce dovedností širší škálu možností, jak dané situace řešit.

    Pokud jste alespoň trochu zvědaví a nechcete zůstat jen průměrným pilotem, můžete si o těchto dovednostech přečíst v knize Svobodné létání v přírodě aneb příručka českého bush pilota.

    Ti odvážnější z Vás se u mne mohou poptat na čas zahájení jejich vlastního tréningu. Létáme na strojích TECNAM P2002 Sierra které umí velmi mnoho včetně přistání a vzletu z krátké plochy a boční a zadní limity mají kolem 20kts.

  • GO- AROUND

    GO- AROUND

    A go-around can be the greatest misconception of your life.

    There are pilots who believe that by executing a go-around, they can get out of any mess. That it is a universal corrective maneuver that will always offer a second chance.

    But it is not that simple.

    Let’s talk about why.

    There are situations where a go-around simply cannot help by principle.

    For example, a one-way strip ending in a hangar, a forest, or another obstacle that cannot be safely circled or climbed over. In such a case, it is impossible to repeat the traffic pattern. The decision to land had to be made before the final approach. And if a tailwind extends your touchdown because you don’t know how to work with it, you have a problem. You may end up looking straight into a closed hangar.

    A similar illusion can be created by a strip that appears to be two-way on approach – and may even be formally declared as such. Yet the combination of elevation, temperature, and your aircraft’s performance capabilities may not allow safe climbing against rising terrain beyond the runway. If rotors form behind that terrain, they may unpleasantly “take you down” from the sky during an attempted go-around. Even if you pull the aircraft into maximum climb attitude and push the throttle all the way forward, you may only slow the inevitable descent, ending – in the better case – with the landing gear imprinted into the wing.

    Another chapter is the aircraft’s technical condition and operational situation. Fuel shortage, fuel leakage, or any malfunction that does not allow even a shortened traffic pattern to be repeated turns a go-around into a theoretical option rather than a real solution.

    Then there is the weather and the surroundings. An approaching thunderstorm, gust front at the leading edge of a front, fog rolling in at the edge of the airfield (a crucial factor for VFR pilots), or an obstacle entering the go-around path – for example, a tractor with a long trailer loaded with hay bales on a field outside an official aerodrome. These are situations that cannot be planned, only anticipated.

    We have mentioned several examples where a go-around may not be an available choice. Pilots operating at larger, specific aerodromes are usually familiar with these scenarios and trained for them. These are aerodromes where only certain aircraft types may land and where preparation and operational regimes are strictly defined.

    The situation is different on small strips that are neither classic aerodromes nor officially designated ultralight fields – approved or otherwise. Here, everything depends on the aircraft’s operating manual, the pilot’s judgment, experience, and ability to realistically evaluate the environment.

    I deliberately emphasize the environment. The surrounding landscape, terrain breaks, airflow, and temperature conditions – all of this has a greater impact on flight safety than the average pilot accustomed to airports with engineered obstacle limitation surfaces can imagine, let alone admit. A herd of wild boar or mouflon may be no exception, and if you know where their natural migration paths cross the strip, you gain a few points in your favor and can plan accordingly. Likewise, a flock of birds flying in from a nearby wetland can be a very unpleasant “surprise” during approach, landing, takeoff, or initial climb. If you have experienced it, you already know – and you know how to react. Techniques that are not taught during primary flight training have existed since the period between the First and Second World Wars. We rediscover them and teach them only after pilots obtain their licenses, because for many good reasons they cannot be included in basic flight training.

    A go-around is an important and often life-saving maneuver that everyone learns in primary pilot training. However, it is not a cure-all. Sometimes true prevention lies in the decision not to continue the approach if I am not one hundred percent certain that I will fit into the available space and that nothing will surprise me. This is how a responsible, ordinary pilot acts.

    A pilot who operates daily on strips requiring constant reading of the environment and anticipation of its changes, however, has a broader range of tools in their skill set to resolve such situations.

    If you are at least a little curious and do not want to remain just an average pilot, you can read about these skills in the book Free Flying in Nature – A Handbook for the Czech Bush Pilot. The more adventurous among you can contact me about starting your own training. We fly TECNAM P2002 Sierra aircraft, which are capable of a great deal, including short-field takeoffs and landings, with crosswind and tailwind limits around 20 knots.