Go-around může být největší mýlka vašeho života
Jsou piloti, kteří se domnívají, že provedením opakování či go-aroundu se dostanou z jakékoliv šlamastyky. Že je to univerzální opravný manévr, který vždy nabídne druhou šanci.
Tak jednoduché to ale není.
Pojďme si říct proč.
Existují situace, kdy opakování vzletu či go-around z principu nemůže pomoci.
Například jednosměrná dráha končící hangárem, lesem nebo jinou překážkou, kterou nelze bezpečně obletět ani přestoupat. V takovém případě není možné opakovat okruh. Rozhodnutí o přistání muselo padnout už před finálním přiblížením. A pokud vám zadní vítr prodlouží dosednutí, protože s ním neumíte pracovat – neumíte se zkrátit, máte problém. Možná se podíváte do zavřeného hangáru.
Podobně může působit plocha, která při přiblížení vypadá jako obousměrná – a možná tak i formálně deklarovaná je. Jenže kombinace nadmořské výšky, teploty a výkonových možností vašeho naloženého letadla nemusí umožnit bezpečné stoupání proti svahu za dráhou. Pokud se za ním navíc tvoří rotory, mohou vás při pokusu o opakovaný vzlet nepříjemně „sundat“ z oblohy. I když letoun natáhnete na maximální vzletový úhel a plynovou přípust narvete až na doraz, jen zpomalíte nevyhnutelné klesání, končící v lepším případě obtisknutím kol podvozku v křídle. A potupný odlet v přízemním efektu… Pokud jste toho schopni.
Další kapitolou je technický stav a provozní situace letadla. Nedostatek paliva, jeho únik nebo jakákoliv závada, která neumožní zopakovat – byť i zkrácený – okruh, činí z go-aroundu spíše teoretickou možnost než reálné řešení. Příčinou může být třeba plynová zátka z Automobilového paliva s lihem v horkých letních dnech. To vídávám poměrně často, zejména letadel, kde jsou karburátory a benzinové hadice bez odpovídajícího tepelného stínění umístěny přímo nad výfukovými svody.
A pak je tu počasí a okolí. Přicházející bouřka, hůlava na čele fronty, nasouvající se mlha na hraně letiště (pro VFR piloty zcela zásadní faktor) nebo překážka vjíždějící do směru opakovaného vzletu – třeba traktor s dlouhým vlekem plným balíků sena na ploše mimo oficiální letiště. To jsou situace, které nelze naplánovat, pouze předvídat.
Uvedli jsme několik příkladů, kdy go-around není možnou volbou. Piloti létající na větší, specifická letiště tyto scénáře většinou znají a jsou na ně školeni. Jde o letiště, kde mohou přistávat pouze určité typy letadel a kde je příprava i provozní režim přísně nastaven.
Jiná situace je na malých plochách, které nejsou klasickým letištěm ani oficiální plochou SLZ – ať už schválenou, nebo ne. Zde je vše závislé na údajích z provozní příručky daného letounu, na úsudku pilota, jeho zkušenostech a schopnosti realisticky vyhodnotit prostředí.
Záměrně zdůrazňuji prostředí. Okolní krajina, terénní zlom, proudění vzduchu či teplotní podmínky – to vše má na bezpečnost letu větší vliv, než si průměrný pilot zvyklý na letiště s uzpůsobenými překážkovými rovinami dokáže představit, natož připustit.
Stádo prasat nebo muflonů nemusí být žádnou výjimkou a pokud víte, kde přes plochu vedou jejich přirozené migrační trasy máte pár bodů k plusu a můžete s tím lépe počítat. Stejně tak přelet hejna ptáků z nedalekého mokřadu může být velmi nepříjemným „zpestřením“ v okamžiku přiblížení, přistání, vzletu či počátečního stoupání, pokud jste to někdy zažili už víte své a rovněž už umíte reagovat.
Techniky, které vás při pilotním výcviku nenaučí, existují již z dob mezi první a druhou světovou válkou. My je znovu objevujeme a učíme je piloty ale až po získání licence, protože v základním pilotním výcviku nesmí být vyučovány z mnoha dobrých důvodů.
Go-around je důležitý a mnohdy život zachraňující manévr který se všichni naučí v základním výcviku pilota. Není však všelékem. Někdy je skutečnou prevencí už rozhodnutí nepokračovat v přiblížení, pokud si nejsem jistý, že se tam stoprocentně vejdu a že mne nic nepřekvapí. Takto se zachová běžný, zodpovědný pilot.
Pilot, který operuje denně na plochách vyžadujících neustálé čtení prostředí a předvídání jeho proměn, má však ve své sbírce dovedností širší škálu možností, jak dané situace řešit.
Pokud jste alespoň trochu zvědaví a nechcete zůstat jen průměrným pilotem, můžete si o těchto dovednostech přečíst v knize Svobodné létání v přírodě aneb příručka českého bush pilota.
Ti odvážnější z Vás se u mne mohou poptat na čas zahájení jejich vlastního tréningu. Létáme na strojích TECNAM P2002 Sierra které umí velmi mnoho včetně přistání a vzletu z krátké plochy a boční a zadní limity mají kolem 20kts.


