(aneb když vpředu něco chybí a vzadu přebývá)
Každý, kdo přesedne na ostruhový podvozek, si dřív nebo později uvědomí jednu věc – svět z kabiny vypadá trochu jinak. Dopředný výhled není ideální, letadlo se na zemi chová svéhlavěji a nohy dostanou víc práce, než byly zvyklé.
A pokud jste přes zimu nelétali, ostruha vám to připomene velmi rychle.

Pojíždění
Ostruhová letadla jsou náročnější především na zemi. Ne proto, že by byla záludná, ale proto, že vyžadují soustavnou pozornost. Kvůli omezenému dopřednému výhledu je nutné pojíždět lehce esovitě – „hadovitě“ – abyste měli neustále přehled o prostoru před sebou. V každém okamžiku.
Kdysi po základním kurzu jsem při pojíždění vyřizoval naléhavý telefon. Neměl jsem. A zároveň jsem nejel hadovitě. Najednou cosi odletělo od vrtule. Vypnul jsem magneta, vyskočil z kabiny – a bylo jasno. Vzal jsem vrtulí praporek i s dřevěnou tyčkou.
Byla to drahá lekce. Nová vrtule, ostuda mezi piloty, konec létání pro ten den. Ale zapamatoval jsem si ji. Od té doby beru i obyčejné pojíždění jako plnohodnotnou fázi letu. Protože jí skutečně je – zvlášť u ostruhového letadla.
Jakmile se ostruha nadzvedne, směrové kormidlo je plně ofukováno proudem vzduchu a začne fungovat naplno, ostruha přestane kmitat mezi drny a většina „neposlušnosti“ zmizí. Do té doby si můžete chování letadla představit jako jízdu na kole, které zatáčí zadním, maličkým kolem. Kdo někdy řídil vysokozdvižný vozík nebo kombajn, ví, o čem je řeč.
Vzlet
Při rozjezdu je klíčové držet směr už v jeho zárodku. Pokud se letoun vychýlí víc, než je zdrávo, jeho tendence zatáčet roste velmi rychle – prakticky exponenciálně. Jako by se dostal do zužující se spirály.
Proto je potřeba reagovat dřív, než je problém zřetelný okem. Jakmile nos začne utíkat doleva, přijde okamžitě odpovídající pravá noha. Ne pozdě. Ne silově. Včas. Někteří piloti to časem vycítí, aniž by to vědomě viděli.
Při malé rychlosti je potřeba větší, ale klidnější výchylka. Při vyšší rychlosti naopak menší, zato rychlejší práce nohama. V okamžiku těsně před nadzvednutím ostruhy už člověk nohama jemně „osciluje“ letadlo kolem osy dráhy. Je to jemná práce, která se nedá uspěchat.
Když k tomu přidáte nerovnou louku, krtince a silný boční vítr, začne to být opravdu zajímavé. A právě tam se ukáže, jestli jsou nohy pružné, nebo „dřevěné“.
Cvičení jak rozhýbat pilotovy dřevěné nohy
„Jak si to mám procvičit?“ ptají se mě žáci často.
Po letech vzniklo jednoduché domácí cvičení. Vezmete smeták. Opřete jej o nohu stolu tak, aby štětiny byly přibližně uprostřed. Pod smeták, těsně k noze stolu, si můžete položit něco křehkého – třeba sklenici, kterou nechcete rozbít.
Nohy položíte na „ramena“ smetáku a začnete pracovat oběma současně. Jedna tlačí, druhá se vrací. Neustále. Plynule. Z rukou si uděláte vodítka, aby násada mohla oscilovat pouze v požadovaném rozsahu.
Pokud jedna noha tlačí a druhá zůstává ztuhlá, smeták vám to okamžitě ukáže díky páce, kterou násada představuje. Často lépe než pedály v letadle.
Možná to zní úsměvně, ale mnoha pilotům to skutečně pomohlo získat cit. Jen to, prosím, nezkoušejte před partnerkou. Vysvětlovalo by se to složitě.
Přistávání
Ostruhová letadla mívají obvykle nižší limit bočního větru než příďové stroje – i když vždy záleží na konkrétním typu. A právě při přistání se práce nohama znovu dostává do popředí.
Možnosti přistání jsou v zásadě tři:
- Na tři body – klasický způsob, který se učí jako základ.
- Na hlavní podvozek či na jedno kolo – vhodné při vyšší rychlosti nebo při silnějším bočním větru.
- Specifické techniky pro omezený prostor – například práce s jedním kolem nebo kombinace zatáčky a dosednutí. To už však patří do kategorie zkušeností, které by měly přijít až s jistotou a důkladnou znalostí konkrétního typu.
Ostruhový podvozek učí přemýšlet dopředu. Neřešit situaci až ve chvíli, kdy vznikne, ale předvídat ji.
Brzdy a realita
Nezávislé brzdy jsou výborným pomocníkem. V bočním větru lze lehce přibržďovat závětrnou nohu a tím snížit moment působící od větru přes trup a směrovku.
Zároveň ale platí, že s hydraulickými nebo velmi účinnými bubnovými brzdami je potřeba maximální cit. Prudké zabrzdění může vést k překlopení na nos. A vrtule je vždy dražší než vteřina netrpělivosti.
Proto učím své žáky pracovat s plynem, výškovkou, směrovým řízením i brzdami současně. Někdy pomůže krátké přidání výkonu víc než silnější brzdění.
Louka totiž nemusí být rovná. Může tam být díra od prasat a hned za ní zamrzlý krtinec. A pak se ukáže, jestli jsou návyky skutečně zažité.
Ostruhové létání je náročnější na soustředění. Možná odpouští méně chyb. Ale zároveň vás naučí víc než pohodlné pojíždění a létání s příďovým kolem.
A po zimní pauze?
Začněte klidně. Pomalu. Vraťte nohám cit. Připomeňte si základní návyky.
Ostruha nezapomíná.
