Jak přistát s letadlem, které neovládá výškovka ani křidélka.
Lze letadlo donutit bezpečně přistát i bez použití kniplu?
Jako stavitel letadla, pilot a zkušební pilot jsem se zabýval myšlenkou zda se dá pomocí systematických dovedností podle metodických pokynů přistát s letadlem které má odpojenou výškovku a křidélka, tedy když nefunguje knipl. Nebo naopak když jsou odpojené nohy a nefunguje směrové kormidlo.
Cílem nebylo nahradit standardní způsob řízení letadla. Cílem bylo zjistit, zda lze při poruše části řízení bezpečně udržet letoun pod kontrolou pomocí ostatních ovládacích prvků a vytvořit metodiku pro mimořádné situace.
Pilot může použít pouze: vyvážení, ostatní prvky řízení, plyn, klapky, nastavení vrtule.
Opakované lety ukázaly, že některé konstrukčně stabilní letouny, například dolnoplošník Tecnam P2002 Sierra s příďovým podvozkem, lze za vhodných podmínek řídit a bezpečně dovést k přistání i bez použití kniplu. To samé jsem zjistil i u hornoplošného ostruhového letounu Yetti – J 03. Po úpravě směrovky to pak za určitých předpokladů umí i jiná letadla do kterých byste to neřekli. Více zde: https://letecka-skola-vysocina.cz/smerovka-smerove-kormidlo/
Vývoji a ověřování této metodiky jsem se systematicky věnoval několik let a postupně ji ověřoval na různých pilotech, letadlech a letových situacích.
V těchto dovednostech jsem se sám na vlastní náklady zdokonaloval abych mohl vytvořit metodiku řízení letounu pro piloty, kteří se s tím setkají.
Během několika dalších desítek okruhů se mi podařilo opakovaně provést stoupání, horizontální let, zatáčky i přiblížení na přistání bez použití kniplu. Samozřejmě v meteorologických podmínkách, ve kterých se provádějí zkušební zálety nových letadel a letadel po opravě znovu uváděných do provozu.
NASA zkoušela řídit dopravní letadla bez řídicích ploch. Já jsem totéž zkoušel na sportovních letadlech
Podobnými výzkumy se zabývaly i jiné organizace v různých státech. Publikované jsou studie NASA, které se zabývaly tím samým u velkých dopravních letadel McDonnell Douglas MD-11 a stíhacích letadel. McDonnell Douglas F-15 Eagle
NASA 1991: „A Preliminary Investigation of the Use of Throttles for Emergency Flight Control“
NASA 1997: „Emergency Flight Control Using Only Engine Thrust“
Nejslavnější práce: NASA MD-11 PCA
„Development and Flight Test of an Emergency Flight Control System“
Tyto studie byly pro mne důležité především proto, že potvrzovaly základní princip. Pokud lze za určitých okolností řídit velký dopravní nebo vojenský letoun pomocí zbývajících systémů řízení, nabízí se otázka, zda podobný princip nebude fungovat i u lehkých sportovních letadel, kde je jen jeden pilot k obsluze všech zbývajících prvků ovládání. Setrvačnost letounu je výrazně menší a odezvy v řízení jsou řádově rychlejší.
Není mi však známo, že by se tímto zabýval někdo na malých sportovních ultralight a LSA letadlech a dospěl k podobnému výsledku.
Přistání bez kniplu: několik let vývoje metodiky přineslo překvapivé výsledky
V pokročilých technikách pilotáže, tedy až po základním pilotním výcviku, jsem některé piloty na jejich vlastní žádost tomuto umění pilotáže učil. Zjistili jsme jednu podstatnou věc. Během dosavadního výcviku se opakovaně ukázalo, že řada pilotů je schopna během první výcvikové hodiny zvládnout alespoň jedno přistání bez použití kniplu.
Tyto lety nebyly prováděny ve velkých bezpečnostních výškách, protože cílem bylo nacvičit kompletní letový profil včetně přiblížení a přistání. Po celou dobu však byl přítomen zkušený instruktor připravený kdykoliv převzít řízení.
Dlouhodobě mě zajímala otázka, zda lze s letadlem bezpečně přistát i v případě, že pilot ztratí možnost ovládat výškovku a křidélka prostřednictvím kniplu.
Co jsem zjistil
- Letadlo je stabilnější, než si většina pilotů myslí.
- Mnoho pilotů zbytečně zasahuje do přirozené stability letadla nervózními nebo příliš prudkými zásahy do řízení a nedokáže plně využít vlastnosti samotného letounu.
- Výkon motoru a nastavení vrtule, pokud umíte správně dávkovat, mohou částečně nahradit funkci výškovky.
- Trim může při dostatku času řídit podélný profil letu. Proto si pilot musí dostatek času sám vědomě vytvořit větším okruhem.
- Směrovka u většiny letadel dokáže prostřednictvím skluzu a příčné stability vyvolat dostatečný náklon pro zahájení zatáčky.
- Pilot musí létat výrazně dopředu a plánovat.
- Největším nepřítelem jsou turbulence.
- Technika není náhradou standardního řízení, ale nouzovou možností.
- Psychika pilota je klíčová. Úkolem instruktora je udržet pilota v takovém psychickém stavu, aby dokázal postupovat klidně, metodicky a bez paniky.
- Instruktor musí dobře znát reakce konkrétního pilota pod stresem. Někteří piloti mají tendenci reagovat zbrkle, jiní naopak příliš váhají. V tomto typu výcviku jsou tyto rozdíly významné.
- Pilot se díky ztrátě řízení naučí výrazně lépe přečíst letadlo a nakonec i sám sebe.
Mnoho pilotů předpokládá, že po ztrátě možnosti ovládat letoun pomocí kniplu je letadlo prakticky neřiditelné. Ve skutečnosti však většina moderních sportovních letadel disponuje určitou mírou podélné i příčné stability. Změnou výkonu motoru, nastavením vrtule, vyvážením a vhodným použitím směrovky lze v některých případech ovlivňovat letovou dráhu více, než si většina pilotů uvědomuje.
„Bez kniplu jsem nakonec přistál. A překvapilo mě, jak klidné to bylo.“
Zde je reakce jednoho z pilotů kteří prošli první hodinou výcviku.
Dobrý den, pane Zejdo,
přál jste si sepsat soupis dojmů z našeho sobotního létání. Trochu pozdě, ale přece posílám viz níže. Nevěděl jsem, jak to přesně uchopit, takže jsem to napsal tak nějak po svém.
Náhodou jsem viděl video z Letecké školy Vysočina kde byl demonstrovaný výcvik pilota pouze pomocí pedálového řízení, celé okruhy bez kniplu. To mě zaujalo, protože mám trochu zlozvyk pedály tolik nepoužívat a spíše si pomáhat křidélky. Takže jsem si podobný výcvik cíleně vyžádal.
Čekal jsem, že budu stejně jako chlapík na videu točit okruhy mimo vzletu/přistání pouze pedály, vlastně nic složitého a lépe si tím zažiji nožní řízení. Jenže zadání bylo složitější – přistát i řídit stoupání pouze pomocí výkonu a vyvažování.
Zní to neuvěřitelně a dost nouzově, ale funguje to.
Pilotovat takhle je dost specifické – celé je to klidnější, pomalejší, a vlastně i pohodlné. Úhel náběhu totiž reaguje na změnu výkonu se zpožděním, stejně tak na vyvažování plošky. To, co by člověk okamžitě cítil v ruce kniplu má takhle zpoždění třeba 1-2 vteřiny. Letadlo se vnímá víc tak nějak „ze sedačky“ celým tělem, ne jen rukou. Odezva je zkrátka jiná – jak se celé hýbe, jak opožděně reaguje. Nutí to pilota zpomalit a všechno dělat malou a ještě menší silou. Ubrat výkon, jen nepatrně. Počkat. Pak znovu vyvážit. A tak dále.
Donutí to natáhnout okruh zhruba na dvojnásobek, vše si dopředu chystat a letět na menší rychlosti. A najednou je na vše hromada času. Hlášení, úkony, ale i na odpočinek. Když člověk klasicky drtí okruhy, kdy má každý tak 5-7 minut vše je rychlé a vyčerpávající.
Vzlet, velké soustředění. A už kloním zatáčku, měním Vx na Vy, nezapomenout na klapky, pak hned úkony hlášení po větru, base leg, a už zase jemnit vrtuli, klapky hlásit finále, soustředit se a znova a znova.
Tohle vše se při řízení bez kniplu výrazně zpomalí a natáhne, případně i vynechá. Pilot tak má prostor si chvilku oddechnout, resetovat hlavu. Být víc napřed a nemít přetíženou pozornost.
Po zhruba hodině se mi povedlo bez kniplu bezpečně přistát. Ne že bych hodinu letěl jeden okruh, ale předchozí přistání byla kniplem nakonec vždy opravena.
Na závěr se sluší i říct, že jsem letěl v ideálních podmínkách brzy ráno. Úplný olej, žádné turbulence ani jiný provoz. Bavilo mě to, jak člověk pochopí princip, je to velmi pohodový výcvik po kterém překvapivě nepřichází únava.
Kdo hledá nové techniky létání, získá znalosti. Kdo hledá vlastní chyby, získá moudrost.
Tento článek je ukázkou z připravované knihy „Svobodné létání v přírodě aneb příručka bush pilota“. Pokud vás zajímá filozofie efektivního pilotního výcviku, můžete si přečíst také knihu „Pilotní výcvik“ od Filipa Zejdy, kde je pro vás mimo jiné připravené cvičení na lepší koordinaci Vašich nohou:
Čím déle jsem se touto problematikou zabýval, tím více jsem si uvědomoval, že největší překážkou bezpečného letu není porucha řízení. Největší překážkou bývá pilotova vlastní netrpělivost, spěch a snaha řídit letadlo více, než je skutečně potřeba. Po úpravě směrovky to pak za určitých předpokladů umí i jiná letadla, jak podrobně popisuji v samostatném článku uvedeném níže. Přečtení a pochopení Vám umožní širší náhled k této problematice.
Filip Zejda 15.6.2026
