Štítek: prolhaný stát

  • Jak jste státem obelháváni? Co se nesmíte dozvědět a co vám neřekli. Jaké vazby a peníze odkud a komu tečou ve zdravotnictví a jak na to umírá pacient? Jak daleko je to od celosvětového spiknutí?

    Jak jste státem obelháváni? Co se nesmíte dozvědět a co vám neřekli. Jaké vazby a peníze odkud a komu tečou ve zdravotnictví a jak na to umírá pacient? Jak daleko je to od celosvětového spiknutí?

    PŘÍPAD DR. JAMESE P. MILLERA: SVĚDECTVÍ, KTERÉ SI ZASLOUŽÍ VYŠETŘENÍ

    Debata o tom, co se během pandemie COVID-19 skutečně odehrávalo v nemocnicích, se nemůže omezovat pouze na retrospektivní tabulky klinických studií. Stejně důležitá je otázka, jak vznikaly léčebné protokoly, jaké ekonomické a institucionální pobídky je provázely, jaký prostor měli jednotliví lékaři pro vlastní klinické rozhodování a co se stalo s léčebnými alternativami, které byly levné, generické a mimo hlavní farmaceutický obchodní model přinášející zisk 11 500 Kč na každého pacienta z 5 podání obvykle nasazovaného prostředku, který ani nelze nazvat lékem, protože při jeho použití byla stejná úmrtnost jako v jiné skupině bez jeho použití.

    Právě z tohoto hlediska je pozoruhodné svědectví amerického chirurga Dr. Jamese P. Millera.

    Je přitom nutné hned na začátku opravit jednu často opakovanou nepřesnost. Miller 28. září 2026 nevystoupil při formálním slyšení senátního výboru. Vystoupil na veřejném kulatém stole „COVID-19 Hospital Protocols: Real Stories from Real People“, který vedl americký senátor Ron Johnson v Russell Senate Office Building ve Washingtonu. Oficiální stránka senátora Millera identifikuje jako licencovaného lékaře a chirurga z Everettu ve státě Washington a uvádí, že hovořil o pochybeních nemocnic, zacházení s pacienty, odvetných opatřeních a cíleném postupu proti lékařům zpochybňujícím covidové léčebné praktiky.

    Toto rozlišení je důležité. Stejně důležité však je Millerovo vystoupení neshazovat jako pouhé internetové vyprávění. Miller svá velmi závažná obvinění popsal již dříve v písemném prohlášení formulovaném jako osobní svědectví. Máte ho v příloze a je to opravdu bomba. Přečtěte si ho!

    Proto je namístě zacházet s Millerovými tvrzeními jako se svědeckým materiálem, který je potřeba ověřovat, nikoli jako s automaticky prokázanými fakty. Stejně chybné by však bylo svědectví člověka, který se událostí přímo účastnil, ignorovat jen proto, že jeho tvrzení nejsou obsažena v klinických studiích. Bohužel mnohé poznatky Millera mám i ze své zkušenosti a zkušenosti naší rodiny. Mohl bych dlouho mluvit o tom, jak naše babička nedostala potřebnou zdravotní péči, jak se „vyšetřovalo“ přes telefon, jak nám stát prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví lhal a jak vyráběl nařízení v rozporu se zákony, a přestože to věděl, tak to udělal. Soudy to poté, ale až dlouho potom, rušily.

    Remdesivir: otázkou není pouze jeho přímá toxicita

    Debata o remdesiviru bývá často redukována na otázku, zda tento lék v randomizovaných studiích zvýšil či snížil mortalitu. ACTT-1 ukázala především zkrácení doby zotavení u jisté skupiny; současně mezi autory studií najdeme deklarované vazby na Gilead Sciences, včetně grantové podpory a zaměstnaneckého vztahu jednoho z autorů. Samotné zveřejnění těchto konfliktů samozřejmě není důkazem, jak moc a do jaké výše byly či nebyly manipulovány výsledky. Je však legitimním důvodem, proč ekonomické a institucionální souvislosti léčby nepřehlížet.

    Podstatnější otázka proto zní jinak:

    Co se stane, jestliže zdravotnický systém výrazně institucionálně a finančně zvýhodní jednu terapii, zatímco jiné potenciální možnosti zůstávají na jeho okraji?

    V USA skutečně existoval zvláštní systém dodatečných úhrad NCTAP za nové covidové terapie. CMS mezi léčivy spadajícími do tohoto systému výslovně uvádí Veklury – remdesivir. Zároveň byly příslušné případy navázány na covidovou diagnózu U07.1 a 20% dodatečnou úhradu podle CARES Act.

    To samo o sobě nedokazuje, že nemocnice předepisovaly remdesivir kvůli penězům. Dokazuje to však existenci finančního mechanismu, který je při zkoumání tehdejšího rozhodování relevantní. Dále tu máme vztahy mezi doktory, nemocnicemi a nadnárodními korporáty prosazující právě jejich přípravky. Z ČR to známe, když doktor dostane zaplacenou dovolenou za to, že pacientům aplikuje právě jejich přípravky. Promiňte, ne dovolenou, ale zaplacený lékařský kongres i s ubytováním v zahraničí.

    Pokud by se někdy prokázalo, že preferování určité léčby současně institucionálně vytlačovalo levnější účinnou alternativu, její případná škoda by se neměřila pouze počtem nežádoucích účinků samotného léku. Museli bychom počítat také pacienty, kteří nedostali lepší možnost léčby.

    Ivermektin a český paradox

    Česká zkušenost je v tomto ohledu mimořádně zajímavá.

    Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, na základě poznání svých lékařů a jejich neobvyklému úsilí, začala Ivermektin vybraným pacientům podávat již v listopadu 2020. V únoru 2021 nemocnice informovala o prvních třiceti pacientech. Primář Michal Rezek tehdy uvedl, že tolerance byla velmi dobrá, nežádoucí účinky minimální a stav většiny pacientů se při ivermektinu v kombinaci s další léčbou zlepšil natolik, že mohli být propuštěni. Současně upozorňoval, že jde o malý soubor, který nedovoluje definitivní závěry.

    Do dubna měla FNUSA zkušenost již se 150 pacienty. Nemocnice znovu uváděla dobrou toleranci a možný pozitivní efekt, ale zároveň korektně zdůrazňovala, že bez kontrolní skupiny nelze účinnost kvantifikovat a potvrdit.

    Proti tomu stála výrazně skeptičtější část českého odborného prostředí. FN Brno a Lékařská fakulta Masarykovy univerzity označovaly dostupná data za rozporuplná a odkazovaly na odmítavé stanovisko několika odborných společností. Proč asi?

    Vznikla tak pozoruhodná situace.

    Na jedné straně česká nemocnice Ivermektin skutečně používala a zveřejňovala klinické zkušenosti, které považovala za natolik zajímavé, že chtěla pokračovat v jeho výzkumu. Na druhé straně byla významná část „odborného“ prostředí skeptická a přístup pacienta k léku závisel na ochotě konkrétního lékaře.

    Ministerstvo zdravotnictví nakonec 12. března 2021 umožnilo používání neregistrovaného přípravku HUVEMEC. Výslovně stanovilo, že o jeho podání rozhoduje lékař na základě klinického uvážení a informovaného souhlasu pacienta. Současně ministerstvo léčbu označovalo za experimentální a nepovažovalo ji za standardizovanou terapii COVID-19! Takže nebyla podporována. A co vám doktor, který potřebuje vydělat na ordinaci a provoz, předepíše? Drahý nelék, na kterém vydělá nebo levný lék, který nelze více patentovat a zpoplatnit a který je účinný?

    Pacient tedy – podle státu – Ivermektin neměl zakázán absolutně, ale zároveň k němu neměl automatický přístup. Ba naopak, stát dělal vše pro to, aby byl přístup naoko. Byl minimální.

    A existovala ještě další bariéra. Individuální zásilkový dovoz léčiv ze třetích zemí podléhal českým omezením. Víme také, že SÚKL v únoru 2022 evidoval v České republice záchyt nelegálního přípravku deklarovaného jako Ivermektin 12 mg. Mně se podařilo lék Ivermectin levně obdržet z Pakistánu a mohl jsem se rychle vyléčit v řádu dní.

    Právě zde je přesnější hovořit nikoli o „státním korporátním fašismu“, ale například o restriktivním regulačním systému a výrazném státním paternalismu. Taková formulace popisuje doložitelný mechanismus, aniž bychom předem tvrdili něco, co důkazy zatím neprokazují.

    Klinická studie není jediným druhem důkazu

    Celá diskuse zároveň odhaluje jeden zásadní omyl.

    Randomizovaná kontrolovaná studie je velmi dobrým nástrojem pro otázku:

    „Zlepšuje lék X výsledek pacientů oproti kontrolní skupině?“

    Nedokáže však odpovědět na otázky:

    „Vyvíjelo vedení nemocnice tlak na lékaře?“

    „Existovaly ekonomické motivace pro preferování určité léčby?“

    „Byl lékař profesně postihován za svůj názor?“

    „Byla některá léčebná možnost fakticky obtížně dostupná?“

    „Co si mezi sebou říkali představitelé nemocnice a státní správy?“

    „A jaké výhody a postupy z toho pro ně plynuly?“

    Pro takové otázky potřebujeme jiné důkazy: interní e-maily, smlouvy, finanční toky, zápisy porad, disciplinární dokumentaci, svědectví více nezávislých osob a případně soudní nebo úřední dokumenty.

    Právě sem patří Miller.

    Jeho svědectví nenahrazuje klinickou studii ivermektinu ani remdesiviru. Může však být primárním pramenem při zkoumání toho, co se odehrávalo uvnitř nemocničního systému. Uvnitř státu od Ministerstva zdravotnictví přes obrovské nemocnice až k jednotlivým praktikům.

    Stejně tak osobní zkušenost pacienta, který užil ivermektin a následně se uzdravil, sama neprokazuje kauzalitu. Je však součástí klinické zkušenosti, která může vytvářet hypotézu hodnou dalšího zkoumání.

    Millerovo svědectví není konec příběhu. Je důvodem k jeho prověření.

    Nejdůležitější na Millerově případu proto není rozhodnout se předem, zda mu věřit, nebo nevěřit.

    Máme skutečného amerického lékaře a chirurga, který dlouhodobě pozoroval, odhaloval a formuloval konkrétní obvinění týkající se nemocničních covidových protokolů a následně je veřejně prezentoval na akci vedené americkým senátorem v budově Senátu. Oficiální senátní materiál potvrzuje jeho totožnost i obsahové zaměření jeho vystoupení.

    Máme současně doložené finanční mechanismy amerického systému výrazně podporující používání nových covidových terapií včetně remdesiviru.

    A v České republice máme doložený zvláštní kontrast: ivermektin byl některými lékaři skutečně používán a FNUSA zveřejnila zkušenosti naznačující možný pozitivní efekt, zatímco jiné významné instituce byly výrazně skeptické a stát jeho použití umožnil pouze v režimu neregistrovaného přípravku podle klinického rozhodnutí lékaře! To znamená znejistění lékařů, vytvoření bariéry, vytvoření potenciálního strachu a tedy i minimální aplikovatelnost…

    Co zatím nemáme, je důkaz, že celý tento systém vznikl na objednávku farmaceutických korporací. I když spousta nitek k tomu vede. Bude politický konsenzus se tím zabývat? Bude se tím zabývat policie?

    Existence finančních pobídek není automaticky důkazem korupce. Střet zájmů není automaticky důkazem podvodu. A Millerovo svědectví není automaticky důkazem každého skutku, který popisuje.

    Ale stejně tak platí opačný princip:

    Absence veřejně dostupného dokumentu není důkazem, že k nátlaku, profesní odvetě nebo zákulisnímu rozhodování nemohlo docházet.

    Proto by Millerovo vystoupení nemělo být prezentováno ani jako definitivní důkaz globálního spiknutí, ani odbyto jako bezvýznamný názor jednoho lékaře.

    Je to konkrétní svědectví člověka zevnitř systému, obsahující konkrétní osoby, události a obvinění, která jsou v principu ověřitelná.

    A právě tam by měla začínat další práce: získáním interní komunikace, disciplinárních spisů, finančních dokumentů, nemocničních protokolů a výpovědí dalších lidí, kteří byli u stejných událostí.

    Protože skutečná otázka není, zda máme Millerovi automaticky věřit.

    Skutečná otázka zní: kdo jeho konkrétní tvrzení důkladně vyšetřil – a co při tom zjistil?

    A co bude dál?

    Budou ti samí výrobci biologických zbraní zkoušet trávit lidi a depopulizovat planetu? Bude stále tolik otevřených biologických laboratoří, kde se záměrně a účelně zvyšuje smrtnost bakterií?

    Co s tím uděláme?

    Pokud vy nevíte, co, pak můžete šířit tento příspěvek k zamyšlení.

    PROHLÁŠENÍ DR. JAMESE MILLERA

    1. V roce 2000 jsem získal titul M.D. na Loma Linda University School of Medicine. V roce 2006 jsem dokončil rezidenturu v oboru všeobecné chirurgie na UCSF Fresno. Do roku 2022, kdy jsem ukončil působení v chirurgii a intenzivní péči, jsem pracoval jako všeobecný chirurg, traumatolog a lékař intenzivní péče. Po ukončení této činnosti nyní pracuji jako poskytovatel primární zdravotní péče. Potvrzuji, že mám atestaci/certifikaci od American Board of Surgeons a National Board of Physicians and Surgeons.

    2. Potvrzuji, že následující text je mým svědectvím o skutečnostech, jichž jsem byl svědkem a které se týkají aspektů zločinného spolčení, na němž se podle mého svědectví podílelo vedení nemocnice společně s federálními orgány a jehož výsledkem bylo poškozování blahobytu Američanů během covidové krize.

    Dále potvrzuji, že jsem byl rovněž svědkem již existujících a dlouhodobě vytvářených podmínek pro bezohlednou institucionální korupci v lékařské a zdravotnické komunitě, zejména v nemocnicích, a uvedu příklady této korupce, které jsem viděl a osobně zažil již před covidovou krizí.

    3. Od roku 2014 jsem byl zaměstnán jako vedoucí chirurg v týmu traumatologické a akutní chirurgie v Providence Regional Medical Center Everett (PRMCE). Nemocniční lékaři v PRMCE se po technické stránce stali zaměstnanci Providence Medical Group, která je zaměstnávala, řídila a vyplácela, přičemž obě struktury se postupně staly prakticky neoddělitelnými.

    V této nemocnici jsem zastával řadu vedoucích funkcí, včetně funkce dočasného ředitele týmu traumatologické a akutní chirurgie.

    4. V roce 2015 jsem již byl nejvýkonnějším členem týmu. Znamenalo to, že jsem operoval více než ostatní chirurgové v týmu, měl jsem nejlepší výsledky pacientů, přinášel nemocnici největší příjmy a patřil mezi traumatology a akutní chirurgy s nejnižším počtem komplikací u pacientů.

    Tento stav přetrvával po celý zbytek mého zaměstnání až do začátku roku 2022. Byl jsem považován za vynikajícího chirurga a často jsem byl žádán o konzultace a péči o významné osoby z místní komunity, zaměstnance nemocnice a jejich rodinné příslušníky, a to dokonce i ve dnech, kdy jsem nebyl v práci ani neměl pohotovost.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    V medicíně do určité míry existuje jakási „cesta pro zasvěcené“ k lepší zdravotní péči, protože mnoho lidí pracujících ve zdravotnictví ví, že standardní péče často vede ke špatným výsledkům (což může být pro nemocnici značně nepříjemné, pokud se to stane nesprávné osobě).

    5. Před pandemií COVID-19 byl ze své funkce odvolán jiný vedoucí lékař, který byl ředitelem týmu traumatologické a akutní chirurgie. Důvodem byl z velké části jeho nedostatečný pracovní výkon, přestože měl dobré kontakty v místní i lékařské komunitě.

    Po jeho odchodu jsem navzdory svým počátečním námitkám nakonec přijal funkci dočasného ředitele týmu traumatologické a akutní chirurgie/týmu všeobecné chirurgie, dokud nebude nalezen stálý ředitel.

    Po přijetí nového ředitele se lékař, který předtím odešel, znovu ucházel o místo, ale kvůli podprůměrnému pracovnímu výkonu nebyl přijat.

    Následně jsem se stal terčem několika vedoucích pracovníků ošetřovatelského personálu a administrativy nemocnice, kteří byli osobními přáteli nebo příbuznými bývalého ředitele. Důvodem bylo, že během mého působení ve funkci dočasného ředitele byly zvýšeny standardy požadované od chirurgů našeho týmu tak, aby byla vyžadována vyšší produktivita a lepší výsledky jednotlivých případů než předtím.

    Poté proti mně začala odvetná opatření.

    Součástí toho bylo nejméně to, že jedna vedoucí pracovnice ošetřovatelského personálu rozesílala e-maily a další pokyny zdravotním sestrám, v nichž je žádala, aby mě sledovaly a podávaly na mě stížnosti.

    Následně proti mně bylo během pouhých dvou týdnů podáno nejméně jedenáct (11) nepravdivých stížností. Všechny byly během oficiálního vyšetřování shledány nepodloženými a neopodstatněnými.

    Obvinění z neprofesionálního chování pokrývala téměř celé spektrum možných nepravdivých obvinění, která by mohla být důvodem k disciplinárnímu řízení nebo propuštění. Všechna však byla shledána nepodloženými a byla vyvrácena.

    Administrátoři nemocnice mě následně informovali, že pokud by mezi mnou a jakoukoli zdravotní sestrou nebo jiným zdravotníkem vznikl jakýkoli problém, musím kvůli množství stížností proti mně okamžitě zapojit vedení.

    6. Potvrzuji, že mi byla na můj pracovní e-mail přeposlána kopie zprávy rozeslané ošetřovatelskému personálu, která je vyzývala k podávání stížností proti mně – bez ohledu na to, zda budou pravdivé, či nikoli.

    E-mail pocházel od vyššího vedení ošetřovatelského personálu a stálo v něm:

    „Musíme dostat doktora Millera.“

    Následně jsem zjistil, že administrativa nemocnice krátce poté získala přístup k mému pracovnímu e-mailu a tuto zprávu odstranila z mé doručené pošty i záznamů.

    Dále potvrzuji, že jsem zaznamenal i odstranění dalších důležitých e-mailů z mého pracovního účtu, které již nebylo možné obnovit, poté co se administrátoři nemocnice dozvěděli, že tuto dokumentaci mám.

    7. Jako příklad jedné z těchto nepodložených stížností jsem byl informován, že se administrátoři nemocnice domnívají, že jsem se dopustil rasistického jednání vůči pracovníkovi údržby v nemocnici. Tento pracovník však proti mně žádnou stížnost nepodal.

    Přesto administrativa nemocnice svolala vyšetřovací jednání, kterého se účastnili mimo jiné Lisa George, Darren Redick a Jay Cook. Nebyli schopni mi sdělit žádné konkrétní podrobnosti o tom, co rasistického jsem údajně řekl nebo udělal.

    Řekli mi však, že mé údajně „rasistické“ jednání vůči tomuto pracovníkovi zachytila videokamera.

    Když jsem požádal o přehrání videa, sdělili mi, že bylo smazáno den před naším „mimořádným“ jednáním. Ukázali mi však statický snímek, na kterém jsem na chodbě zdravil pracovníka údržby mávnutím ruky.

    Když jsem jim sdělil, že nemají žádný důkaz o tom, že bych udělal něco nevhodného, protože se nic nevhodného nestalo, rozzlobili se a řekli mi, že musím podepsat dokumenty, v nichž se omluvím za své údajné – a neexistující – rasistické provinění.

    Takové dokumenty jsou následně administrátory nemocnic často používány k ukončení kariéry úspěšných a eticky jednajících lékařů.

    Odmítl jsem cokoli podepsat.

    Na tomto napjatém jednání, na němž mi nebylo dovoleno mít žádného zástupce, jsem jim také sdělil, že patřím ke stejné rasové/etnické skupině jako pracovník údržby, kterého jsem měl údajně urazit. Připomínám, že tento člověk proti mně nikdy nepodal stížnost a nikdy netvrdil, že bych řekl nebo udělal něco nevhodného či nepatřičného.

    Administrátoři museli tato obvinění stáhnout, později však proti mně vznesli další nepravdivá obvinění.

    8. Dále potvrzuji, že někteří lidé byli povýšeni poté, co se účastnili podobných nepodložených kampaní, jejichž výsledkem bylo bránění eticky jednajícím lékařům a zdravotníkům v poskytování nejlepší možné péče pacientům.

    Například v době výše uvedeného jednání byl Darren Redick Chief Facilities Officer. Krátce poté byl povýšen do funkce generálního ředitele nemocnice, přestože ve srovnání s ostatními kandidáty měl pro tuto novou funkci relativně nedostatečnou kvalifikaci.

    Krátce před tímto jednáním byl Jay Cook povýšen z vedoucího chirurgie na hlavního lékaře nemocnice a krátce předtím se podílel na obdobném ničení kariér jiných lékařů.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Také jsem viděl, jak k podobným věcem dochází, a domnívám se, že tento fenomén je důvodem, proč často vidíme, jak se sociopatičtí a nekompetentní lidé, kteří „hrají podle pravidel systému“ (například Anthony Fauci), postupně dostávají až do nejvyšších pater státní správy.

    9. Potvrzuji, že jsem byl svědkem toho, jak vedoucí chirurgie falšoval zdravotnickou dokumentaci způsobem, který přinesl finanční prospěch jemu i nemocnici a poškodil pacienta, přičemž cílem bylo zakrýt případ zanedbání péče související s budoucím obchodním spojenectvím.

    Oznámil jsem tuto záležitost prostřednictvím interních kanálů nemocnice pro kontrolu kvality a nejsem si vědom žádného legitimního vyšetřování ani opatření, které by bylo v reakci na tento podvod a poškození pacienta provedeno.

    Vím však, že po mém oznámení těchto nezákonných aktivit byla proti mně vznesena nepravdivá obvinění.

    10. Potvrzuji, že znám další lékaře z několika nemocnic, kteří čelili podobným kampaním namířeným proti jejich zaměstnání a lékařským licencím, pokud odmítli mlčet o neetickém a trestném jednání svých nemocnic a jejich administrátorů.

    11. Tyto kampaně nemocničních administrátorů, jejichž cílem je zbavit jejich komunity eticky jednajících zdravotníků, byly a často stále jsou úspěšné.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Mnoho mých kolegů se domnívá, že největší chybou naší profese bylo, že jsme se vzdali své moci ve prospěch korporátních zaměstnavatelů. To byl například důvod, proč jsem přestal pracovat uvnitř nemocničního systému, jakmile to pro mě bylo možné.

    12. V únoru 2020 byl do nemocnice v Everettu přijat k léčbě první zdokumentovaný pacient s COVID-19 ve Spojených státech.

    13. Jako traumatolog a chirurg akutní péče jsem poskytoval péči mnoha pacientům, kteří měli pozitivní test nebo příznaky infekce COVID-19.

    14. Potvrzuji, že koncem února nebo začátkem března 2020 jsem měl schůzku se Stephenem Campbellem, hlavním lékařem Providence Medical Group, protože jsem zastával vedoucí funkce v nemocnici i v lékařské skupině.

    Campbell mě informoval, že nám CDC poslalo silné antivirotikum, protože jsme v naší nemocnici měli prvního diagnostikovaného pacienta s COVID-19 ve Spojených státech.

    Následně mi poskytl nepřesné informace o tomto údajně silném antivirotiku, konkrétně o fungování a účinnosti přípravku, o němž se mělo za to, že jde o remdesivir a který nemocnice získala přímo od CDC k použití v rámci soucitné léčby (compassionate use).

    Je mi známo, že Stephen Campbell absolvoval podobné schůzky také s dalšími lékaři ve vedoucích funkcích.

    Zdálo se, že jde o součást snahy administrativy nemocnice – vzhledem k jejím vztahům s federálními zdravotnickými institucemi – vyvolat mezi vedoucími lékaři mylné představy o léčbě COVID-19 a její účinnosti a přimět nás, abychom očekávali či vyčkávali na „zázračný“ lék od vlády s okamžitým účinkem.

    V praxi remdesivir neměl pozitivní účinky, o nichž mi bylo řečeno, že je mám očekávat.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Tato přehnaná víra v remdesivir je vynikajícím příkladem masového skupinového jevu, který se během COVID-19 objevil. Když jsem požádal Dr. Millera o vysvětlení, uvedl, že Campbellovy osobní schůzky s lékaři mezi nimi vyvolaly nadšení a očekávání, že je odborníci zachrání. Většina z nich proto podle něj opustila vlastní úsudek, instinkty a znalosti získané během odborného výcviku a nepoužívala to, co již znala, k léčbě COVID-19.

    15. Přibližně v březnu 2020 jsem odhalil sérii podvodných jednání a aktivit, které vyvrcholily podvodem vůči systému Medicare. Dopouštělo se jej několik zdravotníků v nemocnici v Everettu, včetně nejméně jednoho administrátora nemocnice, a dělo se tak se souhlasem hlavního lékaře nemocnice.

    Když jsem tyto osoby upozornil, že se dopouštějí podvodu, sdělily mi, že nejde o omyl a že ve svém jednání nehodlají přestat.

    V souladu s požadavky CMS/Medicare jsem podvod oznámil nejprve místním a následně federálním orgánům.

    Poté se administrátoři nemocnice pokusili vykonstruovat důvody pro mé propuštění, podniknout kroky proti mé státní lékařské licenci a odstranit mě z lékařské komunity, protože jsem odmítal mlčet, když jsem byl svědkem trestného a neetického jednání porušujícího přísahy, postupy a pravidla řádné zdravotní péče.

    Nikdy však proti mně nebylo vzneseno žádné formální obvinění – pouze výhrůžky.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Zákony na ochranu whistleblowerů existují právě pro lidi v situaci Dr. Millera. Bohužel, jak jsme v posledních letech viděli, žijeme do značné míry v době selektivního stíhání.

    16. Přibližně 17. března 2020 dosáhla pandemie COVID-19 v naší nemocnici bodu obratu. To znamenalo, že po tomto datu klesal počet přijímaných covid pozitivních pacientů i počet jejich úmrtí a již neexistoval stav nouze.

    Veřejnosti to však nebylo oznámeno. Vedení nemocnice se místo toho podílelo na šíření strachu, uměle navyšovalo veřejně uváděné počty pacientů s COVID-19 a úmrtí způsobených COVID-19 a neoprávněně čerpalo federální finanční pomoc na problém, který ve skutečnosti v deklarované podobě neexistoval.

    Pokud jsme po tomto datu posuzovali covidová čísla podle pacientů, kteří byli skutečně vyšetřeni a léčeni, pandemie a naléhavá potřeba covidových zdravotnických služeb v naší komunitě ve státě Washington skončily.

    Infekce COVID-19 nadále existovaly, ale neexistovala krize zdravotnických kapacit.

    Ve skutečnosti během koronavirové „krize“ v naší nemocnici nikdy nedošlo ke krizi zdrojů, přestože média rozsáhle informovala o jejich údajném nedostatku.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Toto ilustruje, proč může být poskytování peněz na „vyřešení“ určitého problému kontraproduktivní: vzniká totiž motivace problém udržovat, aby bylo možné získávat další peníze na jeho řešení.

    17. Přibližně v červenci 2020 jsem pracoval na jednotce intenzivní péče (JIP) naší nemocnice.

    V té době bylo na JIP tak málo pacientů, že zdravotní sestry byly kvůli nízkému počtu pacientů posílány domů.

    V jednu chvíli během směny jsme já, několik dalších zdravotníků a členové ošetřovatelského personálu seděli u sesterny a pili kávu, protože jsme dokončili veškerou práci, kterou bylo v daném okamžiku třeba udělat, a žádný pacient nepotřeboval naši pomoc.

    Když jsme tam seděli, všimli jsme si článku publikovaného v místních novinách, který tvrdil, že nemocnice – konkrétně naše JIP – je zaplavena přívalem pacientů s COVID-19, což nemocnici způsobuje provozní problémy.

    To bylo očividně v přímém rozporu se skutečností, protože jsme právě seděli přímo na JIP a její kapacita byla využita pouze přibližně z 30 %.

    Jiný lékař, který s námi seděl u sesterny a byl ředitelem JIP, však po přečtení článku propadl panice, že musíme reagovat na krizi. Okamžitě zavolal vedení a začal s administrátory nemocnice plánovat postup proti krizi, která existovala pouze ve zprávách.

    Administrátoři nemocnice následně podle mého svědectví ještě zhoršovali nekvalitní péči a porušování občanských práv pacientů a členů společnosti tím, že propagovali a zveřejňovali sdělení určená veřejnosti, která obsahovala a zesilovala nepravdivé a zavádějící informace o počtech pacientů a jejich výsledcích.

    Potvrzuji, že tento případ podle mého názoru odráží rozsáhlé nevhodné a nevědecké reakce na zjevně nepravdivé a zavádějící informace, do nichž se administrativa nemocnice během pandemie COVID-19 zapojovala.

    18. Potvrzuji, že přibližně začátkem listopadu 2020 jsem konzultoval s naším pohotovostním infekčním týmem případ mladé a jinak zdravé pacientky s počínajícími příznaky COVID-19, která měla dopravní nehodu.

    Kromě zlomenin byla zdravá a očekávalo se její úplné zotavení.

    Podle doporučení CDC a pravidel nemocnice byla tato pacientka ideální kandidátkou pro podání remdesiviru.

    Když jsem však tento případ konzultoval s infekčním lékařem, uvedl, že pacientka „vypadá jako milá holka“, a že jí proto remdesivir nemáme podávat.

    Z toho jsem usoudil, že naši infekční lékaři si byli od začátku velmi dobře vědomi škodlivých účinků remdesiviru a že podat jej „milému“ pacientovi znamenalo s vysokou pravděpodobností způsobit mu zbytečnou újmu.

    Přinejmenším náš místní infekční tým podle mého názoru nebyl ochoten tuto pacientku poškodit – na rozdíl od způsobu, jakým poskytoval „péči“ a „léčbu“ méně sympatickým pacientům.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Mnoho lidí se dnes domnívá, že hlavním důvodem širokého používání remdesiviru v USA bylo to, že nemocnice za jeho podávání dostávaly značné finanční částky. Objevila se dokonce řada případů, kdy lidé výslovně žádali, aby jim remdesivir podán nebyl, ale přesto jej dostali a zemřeli.

    19. Potvrzuji, že přibližně v květnu 2021 jsem hovořil s Georgem Diazem, vedoucím infekčního oddělení v naší nemocnici.

    Diaz mi vysvětlil, že podle jeho názoru by žádnému člověku neočkovanému proti COVID-19 nemělo být dovoleno účastnit se společenského života ani vlastnit řidičský průkaz.

    Vyjádřil podporu myšlence, že neočkovaní lidé by měli mít omezenější přístup ke společenským zdrojům, včetně preventivní zdravotní péče a dopravy.

    Když jsem mu řekl, že jeho přehlížení lidského života, utrpení a občanských práv pravděpodobně vyvolá násilné protesty, vyjádřil s touto možností souhlas a nadšení.

    Řekl mi, že na zavedení těchto myšlenek spolupracuje s kanceláří guvernéra státu Washington.

    V té době často vystupoval v místním televizním zpravodajství a podílel se na informování veřejnosti o COVID-19, infekčních onemocněních a doporučené zdravotní politice.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Měl jsem s kolegy a studenty medicíny podobné zkušenosti jako Dr. Miller, přestože byli méně fanatičtí než Dr. Diaz. Například lidé, s nimiž jsem hovořil, vyjadřovali pohrdání těmi, kteří se nenechali očkovat, ale nepřáli jim újmu. Přisuzoval jsem to tomu, že lidé na Středozápadě jsou rozumnější než lidé na pobřeží.

    Pro doplnění kontextu: na začátku pandemie Diaz na CNN propagoval remdesivir jako zázračnou léčbu COVID-19 na základě jediného pacienta, u něhož podle něj došlo ke zlepšení, přičemž současně nezmínil již existující data, která podle autora této poznámky ukazovala, že remdesivir je mimořádně nebezpečný a neúčinný.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Dvě věci, kterých jsem si v tomto klipu všiml, byly Diazovo přiznání, že jej CDC využilo k propagaci remdesiviru, a skutečnost, že Fauci již v rané fázi rozhodl, že remdesivir je natolik bezpečný a účinný, že již není etické provádět jeho placebem kontrolované studie. To bývá typickým signálem toho, že farmaceutický přípravek je mimořádně nebezpečný a výrobce si nemůže dovolit existenci kontrolní skupiny. Například během klinických studií vakcín proti COVID-19 byla podle této logiky v jejich průběhu odstraněna placebová skupina, která by jinak mohla odhalit dlouhodobé škodlivé účinky vakcín.

    20. Potvrzuji, že přibližně v červenci 2021 se mnou hovořili lidé z mého kostela o tom, že jim byla na pohotovosti, u jejich poskytovatelů primární péče a na urgentním příjmu odmítnuta nebo neposkytnuta odpovídající zdravotní péče, protože nebyli očkováni proti COVID-19 nebo požadovali alternativní léčbu COVID-19.

    Byli mezi nimi lidé se zdravotními problémy, které vyžadovaly aktivní péči licencovaných zdravotnických pracovníků a předepisování léků – například léků na cukrovku.

    Zdravotníci jim však odmítali poskytovat jakoukoli péči a tvrdili, že když se rozhodli neočkovat nebo požadovat alternativní léčbu, „zjevně vědí více“ než lékaři, a mohou si tedy svou zdravotní péči a léky řídit sami.

    To je podle mého názoru očividně kruté vůči lidem, kteří jsou kvůli svému zdravotnímu stavu závislí na lécích, a představuje to porušení povinností těchto lékařů a jejich fiduciárních závazků.

    21. Potvrzuji, že přibližně v červenci 2021 – bezprostředně poté, co jsem se o tom dozvěděl od člena našeho kostela – jsem hovořil s hlavním lékařem Providence Medical Group Stephenem Campbellem o odmítání nezbytné zdravotní péče neočkovaným pacientům.

    Během tohoto rozhovoru jsem se ho ptal na případy, kdy byla pacientům v rozporu se zákonem odmítána odpovídající zdravotní péče kvůli jejich očkovacímu statusu proti COVID-19 nebo kvůli požadavku na alternativní léčbu.

    Campbell mi vysvětlil, že je to skutečně tak a že podle jeho názoru jde o jediný správný způsob, jakým by měla zdravotnická skupina vůči neočkovaným nebo lidem požadujícím alternativní léčbu postupovat.

    Jeho argumentem bylo, že je nutné „udržet personál v bezpečí“, což je podle mého názoru v rozporu s přísahou, kterou složil on i každý další zdravotnický pracovník.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    V té době již bylo známo, že vakcína nezabraňuje přenosu, a tudíž „neudržuje personál v bezpečí“.

    Monoklonální protilátky

    22. Potvrzuji, že v době mého zaměstnání v Providence Hospital v Everettu byly nemocnicím poskytnuty nové monoklonální protilátky určené pro pacienty pozitivní na COVID-19 s cílem pomoci jim překonat infekci a zmírnit příznaky.

    Potvrzuji, že podle četných studií a svědectví z první ruky bylo široce uváděno, že tyto monoklonální protilátky jsou účinné.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    V nedávném článku o boji FDA proti spánku jsem ukázal, že pokud je farmaceutický přípravek mimořádně účinný – například na rozdíl od ostatních proprietárních léčebných prostředků proti COVID-19 monoklonální protilátky skutečně fungovaly –, bývá obvykle zařazen na černou listinu a odstraněn z trhu, aby lidé nepřestali kupovat méně kvalitní možnosti léčby.

    23. V té době bylo intenzivně propagováno, že v naší nemocnici probíhá studie, v níž byly monoklonální protilátky podávány drogově závislým za účelem léčby závislosti na amfetaminech.

    Když byly nemocnicím dodány monoklonální protilátky proti COVID-19, Providence Everett Hospital postupovala netransparentně, pokud jde o to, které monoklonální protilátky pacienti skutečně dostávali.

    Zdálo se, že mnoho pacientů s COVID-19 nemohlo monoklonální protilátky získat, zatímco žádnému člověku závislému na amfetaminech nebyly monoklonální protilátky určené k léčbě jejich závislosti odmítnuty.

    Kvůli netransparentnosti nemocnice se mnoho zdravotníků domnívalo, že monoklonální protilátky proti COVID-19 jsou pravděpodobně přesměrovávány do studie léčby závislostí namísto toho, aby byly poskytovány zranitelným pacientům pozitivním na COVID-19.

    Mezi mnoha zdravotníky to vyvolalo zmatek, rozčarování a obavy o péči o pacienty.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Požádal jsem o vysvětlení a Dr. Miller mi sdělil, že v podstatě nikdo nevěděl, co se děje. Například vedoucí výzkumník odmítl Dr. Millerovi sdělit, které monoklonální protilátky jsou podávány lidem závislým na metamfetaminu. Dr. Miller nebyl ani po prostudování literatury a rozhovorech s personálem schopen zjistit, jaká protilátka byla používána.

    Můj nejlepší odhad je, že prováděli něco podobného tomuto a používali dlouhodobě působící protilátky, které se vázaly na metamfetamin, a tím uživatelům po dobu několika týdnů po podání zabraňovaly dosáhnout intoxikace – což by představovalo mimořádně lukrativní trh.

    24. Potvrzuji, že přibližně v listopadu 2021 jsem poslal jednu pacientku na pohotovost, aby dostala monoklonální protilátky proti COVID-19 a kyslíkovou terapii.

    Byla však poslána domů bez odpovídající léčby, včetně monoklonálních protilátek, které byly standardem péče, a následně na své onemocnění zemřela, zatímco ve stejném období dostávalo několik lidí závislých na amfetaminech monoklonální protilátky za účelem léčby své závislosti.

    Vykazování úmrtí na COVID-19

    25. Potvrzuji, že systém vykazování státu Washington, administrátoři nemocnice a osoby, které aktualizovaly nemocniční dokumentační software, postupovali způsobem, který nepravdivě navyšoval počet lidí uváděných jako zemřelí v důsledku COVID-19.

    26. Potvrzuji, že když mi byl přidělen úmrtní list pacienta, výchozím nastavením bylo označit úmrtí jako následek COVID-19.

    Dále potvrzuji, že změnit toto výchozí nastavení na skutečnou příčinu úmrtí mých pacientů bylo komplikované.

    27. Potvrzuji, že úmrtní listy byly formulovány a předkládány takovým způsobem, že pokud měl pacient kdykoli během pobytu v nemocnici pozitivní výsledek testu na COVID-19, jeho úmrtí bylo vedeno jako úmrtí na COVID.

    28. Potvrzuji, že jsem viděl pacienty, kteří zemřeli po dlouhém boji s rakovinou, na střelná poranění, krvácení do mozku a podobně, ale na jejich úmrtních listech byl jako příčina smrti uveden COVID-19 namísto skutečné příčiny smrti.

    29. Například jednou z mých pacientek byla starší žena, která již delší dobu pobývala v instituci – domově s pečovatelskou službou – a kvůli selhání ledvin byla závislá na dialýze.

    Pacientka upadla a byla přijata do nemocnice s krvácením do mozku. Její první test na COVID byl negativní.

    Nemocnice ji následně po dobu několika dnů opakovaně testovala na COVID-19, dokud nebyl získán pozitivní výsledek.

    Krátce nato zemřela v důsledku krvácení do mozku, její smrt však byla označena jako úmrtí na COVID.

    Když jsem se pokusil tuto nepravdivou příčinu smrti opravit, bylo mi v tom zabráněno.

    30. Potvrzuji, že kvůli existujícím pobídkám a obtížnosti oprav diagnóz pacientů a dokumentace úmrtí byl nepravdivě navyšován počet pacientů prezentovaných jako nemocní COVID-19 a zemřelí na COVID-19.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Předchozí body pomáhají vysvětlit, proč počet úmrtí na COVID-19 během pandemie vzrostl výrazně více než celkový počet úmrtí a proč je při hodnocení podobných událostí tak důležité používat celkovou úmrtnost.

    Bezplatná klinika

    31. Potvrzuji, že jsem několika administrátorům nemocnice a lékařům řekl, že jejich odmítání poskytovat etickou a zákonem vyžadovanou odpovídající zdravotní péči je nesprávné a trestné.

    32. Poté, co jsem se dozvěděl, že neetická péče o pacienty není izolovaným jednáním jediného špatného lékaře, nýbrž praxí rozšířenou v celém okrese, získal jsem potřebná oprávnění a pojištění a prostřednictvím svého kostela otevřel bezplatnou kliniku dostupnou všem lidem.

    Když jsem nepracoval v nemocnici, poskytoval jsem v této klinice spolu s několika zdravotními sestrami – z nichž jednou byla moje manželka – a dalším pomocným personálem zdravotní péči lidem, kteří potřebovali základní zdravotní péči a nebyli očkováni proti COVID-19.

    Rovněž jsme poskytovali péči lidem, kteří hledali alternativní léčbu svých zdravotních problémů a jejichž autonomie jako pacientů nebyla jinými lékaři respektována.

    33. Prostřednictvím bezplatné kliniky a kontaktů, které díky ní vznikly, jsem pečoval o více než sto pacientů.

    Ze všech pacientů, kterým jsme poskytovali péči, zemřela pouze jedna pacientka.

    Zemřela až poté, co jsem ji poslal na nemocniční pohotovost kvůli potřebě kyslíku. Kyslík i další péče jí byly odmítnuty a byla poslána domů zemřít.

    Doma se její stav stal terminálním a již ji nebylo možné zachránit.

    Nemocniční pohotovost ji poslala domů a podle následného vyjádření rodiny měla zemřít bez poskytnutí péče proto, že nebyla očkována proti COVID-19.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Kromě toho, že je to hrubě nemorální, zákon z roku 1986 konkrétně zakazuje jednání, kterého se podle tohoto popisu pohotovost dopustila. Lékaři si na tento zákon často stěžují, protože vyžaduje, aby nemocnice vynakládaly značné prostředky na léčbu pacientů, kteří se opakovaně dostávají do život ohrožujících stavů vlastním jednáním, například u drogově závislých lidí bez domova.

    Je pozoruhodné, že během COVID-19 byli neočkovaní v některých oblastech vystaveni takovým předsudkům, že s nimi bylo zacházeno podstatně hůře než s těmito pacienty. Navíc za porušování zákona z roku 1986 nenásledovaly žádné důsledky, což jsem považoval za známku politiky řízené shora s cílem navyšovat počet úmrtí na COVID-19.

    34. Po této smrti pacientky, které bylo možné zabránit, jsme prostřednictvím kostela získali kyslíkový koncentrátor pro použití v naší klinice a pro naše pacienty. Následně jsme si vypůjčili druhý.

    U dalších pacientů přicházejících do naší bezplatné kliniky, kteří potřebovali kyslík, se nám podařilo zabránit hospitalizaci a úmrtí.

    Všichni naši ostatní pacienti se dobře zotavili.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Již na začátku pandemie jsem dospěl k závěru, že hlavním přínosem návštěvy nemocnice je možnost získat kyslík, a proto jsem si koupil použitý kyslíkový koncentrátor.

    Brzy jsem se dostal do situace, kdy jsem potřeboval více koncentrátorů, než jsem měl, a proto jsem začal lidem ve skupinách, s nimiž jsem spolupracoval, doporučovat nákup použitých přístrojů, které lze poměrně snadno získat, a následně také přístrojů BiPAP – neinvazivní formy ventilace používané rovněž při spánkové apnoi, a tudíž dostupné na sekundárním trhu.

    Díky tomu je podle mého názoru mnoho lidí, kteří jsou mi blízcí, dodnes naživu. Když se situace uklidnila, zjistil jsem, že několik dalších lékařů, které znám a kteří si byli situace vědomi, postupovalo stejně a zachraňovalo životy pomocí použitých kyslíkových koncentrátorů.

    Jednou z věcí, kterých nejvíce lituji, je, že jsem tehdy ještě neměl tuto platformu na Substacku, takže jsem toto sdělení nemohl rozšířit po celé Americe. Domnívám se, že kdyby tato informace byla obecně známa, bylo možné zabránit mnoha smrtelným hospitalizacím.

    Ivermektin, hydroxychlorochin a fluvoxamin

    35. Potvrzuji, že já a další lidé zapojení do bezplatné kliniky jsme našli lékárny připravující individuálně připravované léčivé přípravky (compounding pharmacies), které byly ochotny vydávat platné recepty, jež jsem svým pacientům vystavoval na alternativní léčbu COVID-19.

    Díky tomu jsem se vyhnul tomu, aby mě kvůli těmto receptům někdo nahlásil státním orgánům, což se stávalo jiným zdravotníkům používajícím běžné lékárny.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Měl jsem pocit, že používání lékáren s sebou nese příliš velké riziko odpovědnosti, a proto jsem místo toho nakupoval přípravky zařazené na černou listinu přímo od dodavatelů a dále je prodával za nákupní cenu.

    Bylo to pro mě poměrně nákladné, protože jsem neměl žádnou marži, kterou bych mohl kompenzovat náklady na pacienty, kteří nakonec nebyli schopni za léky zaplatit. Přesto se mi to vyplatilo kvůli profesní ochraně, kterou mi tento postup poskytoval.

    36. Potvrzuji, že někteří lékárníci v lékárnách ve státě Washington odmítali vydávat léčivé přípravky předepsané licencovanými lékaři, přestože podle odborné literatury a klinické praxe vykazovaly účinnost při léčbě a prevenci infekce COVID-19.

    Potvrzuji, že mezi tyto léky patřily ivermektin, hydroxychlorochin a fluvoxamin.

    37. Potvrzuji, že tito lékárníci a lékárny podle mého názoru narušovali vztah mezi lékařem a pacientem a neoprávněně vykonávali lékařskou praxi.

    Dále potvrzuji, že v celé historii medicíny i během mé vlastní kariéry bylo běžné a očekávané, že lékaři předepisují léčivé přípravky pro neobvyklé nebo atypické zdravotní stavy, pro něž daný přípravek původně nebyl vytvořen – což bývá označováno jako předepisování „off-label“.

    To je jedním ze základních úkolů lékaře: kreativně pečovat o pacienty a léčit je podle toho, jak se jejich individuální potřeby vyvíjejí a mění.

    Potvrzuji, že během své kariéry jsem pozoroval, že nejméně 30 % receptů, které jsem vystavil, bylo určeno k použití „off-label“ nebo k účelu neschválenému FDA.

    U lékařů s mým vzděláním a zkušenostmi je to podle mé zkušenosti běžné.

    38. Potvrzuji, že jedna pacientka, která přišla do mé bezplatné kliniky, dostala recept na fluvoxamin k léčbě postcovidového stavu.

    Tento lék se nejčastěji předepisuje při úzkostných stavech nebo obsedantně-kompulzivní poruše (OCD).

    Této pacientce jsem jej předepsal na dva týdny namísto obvyklé léčby trvající přibližně šest měsíců a v nízké dávce.

    Právě kvůli této nízké dávce a krátkému trvání léčby mi lékárník v jednom velkém lékárenském řetězci pohrozil, že mě nahlásí Washington State Board of Medicine a podá stížnost na způsob, jakým vykonávám lékařskou praxi. Naznačil přitom, že kvůli tomuto jedinému receptu by mělo být zakročeno proti mé lékařské licenci.

    Potvrzuji, že pacientka se po dvoutýdenní léčbě nízkou dávkou fluvoxaminu, který musela získat v jiné lékárně, zcela zotavila.

    39. Potvrzuji, že Washington State Board of Medicine nepodnikla proti mé licenci k výkonu lékařské praxe žádné opatření.

    Dále potvrzuji, že proti mé lékařské licenci nebylo podniknuto žádné opatření ani v žádném jiném státě, kde jsem vykonával lékařskou praxi.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Washingtonská lékařská rada však podle mého názoru nespravedlivě sankcionovala Ryana Colea za to, že během COVID-19 zachraňoval životy pomocí léků, jejichž patentová ochrana již skončila.

    Odchod z Providence a „sham peer review“

    40. Potvrzuji, že přibližně 14. ledna 2022 jsem písemně rezignoval na své zaměstnání v Everett Hospital/Providence Medical Group.

    41. Potvrzuji, že čtyři (4) dny poté, co jsem na svou funkci rezignoval, v době, kdy jsem hledal nový domov na Floridě, zahájili administrátoři nemocnice proti mně obnovenou kampaň s cílem zabránit mi v udržení mých stávajících lékařských licencí nebo získání lékařské licence v jiném státě.

    Bylo to provedeno prostřednictvím procesu, který začal být označován jako „sham peer review“, tedy účelové či fingované kolegiální přezkoumání.

    Dále potvrzuji, že mezi zaměstnanci a lékaři se hovořilo o tom, že tato kampaň proti mně byla zahájena kvůli mé práci s neočkovanými prostřednictvím mého kostela a bezplatné kliniky, nikoli kvůli jakékoli práci, kterou jsem vykonával v nemocnici nebo v souvislosti s ní.

    Namísto obvinění z poskytování péče pod odborným standardem, nevhodného chování nebo porušování etiky jsem byl obviněn z mikroagrese.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Paul Marik – jeden z nejpublikovanějších specialistů intenzivní péče na světě a jeden ze zakladatelů FLCCC – si podle autora znepřátelil svou nemocnici tím, že úspěšně léčil pacienty s COVID-19 nestandardními protokoly. Následně se stal terčem „sham peer review“, což jej nakonec připravilo o možnost vykonávat medicínu.

    Stejně tak znám další významné kritiky covidové politiky, například kardiologa Kirka Milhoana, který poskytoval bezplatnou covidovou péči a podle autora byl terčem své místní nemocnice, protože úspěšná ambulantní léčba COVID-19 snižovala počty pacientů nemocnice.

    42. Potvrzuji, že jsem po jednání se Stephenem Campbellem, Jenny Hobbs, Kirstine Oh, Markem Papenhausenem a Rickem Sheou obdržel dokumentaci, podle níž mělo být proti mně zahájeno formální vyšetřování kvůli porušení kodexu chování.

    Údajně jsem totiž zranil city jiných lidí, a při interakcích s personálem a dalšími zdravotníky se tak měl dopustit „mikroagresí“.

    Toto vyšetřování bylo založeno především na tom, že se jedna zdravotní sestra cítila dotčena – tedy na údajné „mikroagresi“.

    Požádal jsem tuto zdravotní sestru, aby otevřela operační sál a zbytečně a nevhodně neprodlužovala utrpení pacienta.

    43. Potvrzuji, že kampaň administrátorů nemocnice a jejich „vyšetřování“ proti mně v roce 2022 byly založeny na obvinění z „mikroagrese“, nikoli na špatném výsledku léčby pacienta, poškození pacienta, poškození zaměstnance, nevhodném vyjadřování ani nevhodném či podstandardním lékařském rozhodování.

    44. Klíčová mikroagrese, z níž jsem byl obviněn a kterou považovali za natolik závažnou, že by kvůli ní měla být násilně ukončena má lékařská kariéra, spočívala v tom, že jsem požádal vedoucí sestru operačního sálu, aby přestala na telefonu sledovat videa s kočkami.

    Čekal totiž pacient, který naléhavě potřeboval operaci kvůli ischemii střeva, a ona místo plnění svých pracovních povinností sledovala videa na telefonu společně s celým operačním týmem, zatímco všechny operační sály byly prázdné a neprobíhala v nich žádná operace.

    Kvůli smluvním závazkům byla nemocnice povinna udržovat nepřetržitě, 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, plně obsazený personál nejméně pro dva operační sály, aby si zachovala status traumatologického centra.

    Vedoucí sestra operačních sálů sledovala videa na sociálních sítích spolu s personálem, který byl podle těchto smluv povinen zajišťovat provoz těchto dvou operačních sálů.

    Pacient přitom již více než devět hodin čekal od okamžiku, kdy byla jeho operace naplánována. Operace měla napravit zauzlení jeho střev a zabránit střevní gangréně.

    Odkládání operace mu způsobovalo zbytečné utrpení a další prodlení jej vystavovalo nebezpečí vážného poškození zdraví, včetně smrti.

    Protože má žádost, aby zdravotní sestra plnila své pracovní povinnosti, „zranila její city“, administrátoři nemocnice mě obvinili z toho, že jsem mohl vytvořit „nepřátelské pracovní prostředí“.

    Nemocnice následně rozhodla, že mě musí vyšetřovat a pokud možno mi pozastavit nemocniční oprávnění. Toto oficiální pozastavení mělo být nahlášeno státní lékařské radě, od níž se očekávalo odebrání mé lékařské licence.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Jen pro upřesnění: toto se skutečně stalo.

    45. Potvrzuji, že kvůli obvinění z této zásadní „mikroagrese“ byla současně zahájena dvě vyšetřování – jedno Providence Everett Hospital a druhé Providence Medical Group.

    V rámci jejich „vyšetřování“ jsem absolvoval nespočet pohovorů, neoficiálních slyšení, prověrek minulosti a kontrol referencí.

    Bylo zřejmé, že samotný proces byl trestem.

    46. V rámci „vyšetřování“ nemocnice mi bylo řečeno, abych po dobu souběžných vyšetřování již nechodil do práce.

    Zahrnovalo to zákaz přihlašovat se z pracovního počítače i zákaz vstupu do areálu nemocnice.

    Mým kolegům nemocnice sdělila, že pokud si váží svého zaměstnání, neměli by se mnou komunikovat ani osobně, ani profesně.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Naproti tomu jsem během své kariéry viděl řadu případů, kdy byl velmi agresivní a konfliktní lékař ponechán zcela bez postihu, pokud poskytoval službu, kterou nemocnice potřebovala.

    47. Potvrzuji, že v době, kdy jsem byl předmětem nevhodných a nepodložených vyšetřování administrátorů nemocnice, mi kolegové odmítali komunikaci, včetně výměny e-mailů, textových zpráv nebo toho, aby se mnou byli viděni na veřejnosti.

    Vedoucí skupiny všeobecné chirurgie i nejdéle sloužící chirurg nemocnice mi oba sdělili, že vědí, že jsem nic špatného neudělal, ale musí si ode mě udržovat odstup, protože by nezvládli tlak, kterému jsem byl vystaven, a nedokázali by snést, kdyby proti nim bylo postupováno stejným způsobem.

    48. Potvrzuji, že jsem při čtyřech (4) příležitostech požádal nemocnici, aby mi v souvislosti s těmito obviněními a vyšetřováním údajné „mikroagrese“ poskytla spravedlivé slyšení.

    Mé žádosti byly zamítnuty.

    Konkrétně je zamítli Jay Cook, hlavní lékař nemocnice; Mark Papenhausen, vedoucí chirurgie; Kirstine Oh, vedoucí Medical Surgery Quality Review Committee; a Tom Robey, vedoucí Safety Review/Credentialing Committee.

    49. Potvrzuji, že mi nemocnice poskytla dokumentaci, podle níž jsem byl kvůli jejich nedokončenému vyšetřování „suspendován“.

    Potvrzuji, že jsem si najal advokáta specializujícího se na ochranu whistleblowerů, který administrátorům nemocnice zaslal dopis.

    Potvrzuji, že poté, co obdrželi dopis mého advokáta, mi bylo sděleno, že jsem jimi nikdy nebyl „suspendován“ a že přestože v dokumentech, které mi předali, bylo uvedeno slovo „suspendován“, neznamenalo to, že jsem byl skutečně suspendován, a že proti mně nebylo podniknuto žádné oficiální opatření.

    Potvrzuji, že administrátoři nemocnice – konkrétně Mark Papenhausen, vedoucí chirurgie – mi vysvětlili, že protože jsem ve skutečnosti suspendován nebyl, nemohli mě kvůli údajnému porušení podmínek mé lékařské licence nahlásit státu ani případným budoucím zaměstnavatelům.

    Dále mi vysvětlil, že protože jsem ve skutečnosti suspendován nebyl, nemohu je žalovat ani mít během jejich vyšetřování proti mně „spravedlivé slyšení“.

    Administrátoři nemocnice však toto vysvětlení poskytli až po dopise mého advokáta a poté, co mi podle mého tvrzení neoprávněně a nezákonně zabránili získat zaměstnání nejméně v jedné nemocnici v jiném státě.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Jde o běžně používanou taktiku, která bývá často označována za „kafkovskou“.

    50. Potvrzuji, že přibližně měsíc poté, co jsem prodal svůj majetek ve státě Washington a již koupil dům na Floridě, mě administrátoři nemocnice v Everettu a samostatně Providence Medical Group informovali, že obvinění z „mikroagresí“, která byla předmětem jejich dvou souběžných vyšetřování, byla shledána neopodstatněnými a očekává se, že se do týdne vrátím do práce.

    51. Potvrzuji, že mi vedoucí chirurgie Mark Papenhausen řekl, že přestože jsem byl očištěn, pokud se dopustím – nebo budu obviněn z – další „mikroagrese“, tedy pokud způsobím, že se někdo v nemocnici nebo lékařské skupině bude cítit smutný nebo dotčený, budu formálně suspendován a nahlášen do státních a celostátních databází zdravotnických pracovníků.

    To by následně zcela znemožnilo, abych kdykoli v budoucnu vykonával lékařskou praxi ve Spojených státech.

    52. Potvrzuji, že jsem administrátorům sdělil, že před návratem do práce, jak požadovali, bude nutné zapojit mediátora.

    Měl pomoci mně a týmu dalších dvanácti chirurgů – kterým bylo během účelových vyšetřování zabráněno se mnou komunikovat nebo se mnou být v kontaktu – napravit narušenou důvěru a obnovit nezbytné a odpovídající pracovní vztahy, aby byla zajištěna bezpečná týmová spolupráce a péče o pacienty.

    Nemocnice a lékařská skupina však místo toho vyplatily zbytek mé smlouvy v částce přesahující 100 000 dolarů, než aby čelily mediaci nebo do ní zapojily externího mediátora.

    Do práce v Everettu ve státě Washington jsem se proto již nevrátil.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Odmítnutí nemocnice využít externího mediátora – přestože ji to stálo 100 000 dolarů – podle autora ukazuje, že nemocnice neměla v úmyslu jednat v dobré víře.

    53. Potvrzuji, že mi nemocnice rovněž nabídla vyšší jednorázovou částku za ukončení vztahu, pokud podepíšu dohodu o mlčenlivosti.

    Nabídku vyšší finanční částky výměnou za své mlčení jsem nepřijal, a proto mohu tato prohlášení svobodně učinit.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Také další významní odpůrci covidové politiky mi sdělili, že se jejich nemocnice pokusily koupit jejich mlčení, aby zakryly to, co nemocnice během pandemie dělaly.

    54. Potvrzuji, že znám mnoho lékařů a zdravotních sester – z nichž mnozí patřili k nejzkušenějším a nejkvalifikovanějším zdravotníkům –, kteří opustili zdravotnictví kvůli morálnímu rozhořčení nad poškozováním pacientů, k němuž podle nich docházelo v nemocnicích v důsledku nemocničních a zdravotnických protokolů pro COVID-19.

    Nešlo podle nich o „vyhoření“, jak uváděly nemocnice a média.

    Patřily mezi ně přibližně dvě třetiny ošetřovatelského personálu chirurgické JIP nemocnice v Everettu.

    Millerovy odborné závěry

    55. Potvrzuji, že jsem během své kariéry pečoval o výrazně více než 100 pacientů, kteří měli příznaky COVID-19 a/nebo pozitivní test na COVID-19.

    56. Potvrzuji, že jsem prostudoval stovky vědeckých studií týkajících se používání hydroxychlorochinu, ivermektinu, roušek a masek, sociálního odstupu, fluvoxaminu, vitaminu D, zinku, quercetinu a obecně otázek souvisejících s COVID-19.

    57. Potvrzuji, že podle mého odborného názoru vede časná léčba COVID-19 ivermektinem k pozitivním výsledkům u pacientů.

    58. Potvrzuji, že podle mého odborného názoru vede časná léčba COVID-19 hydroxychlorochinem k pozitivním výsledkům u pacientů.

    59. Potvrzuji, že podle mého odborného názoru má vystavení vitaminu D – tedy slunečnímu záření – nebo jeho suplementace při léčbě osob s COVID-19 pozitivní vliv na výsledky pacientů.

    60. Potvrzuji, že podle mého odborného názoru vede časná léčba COVID-19 zinkem a quercetinem k pozitivním výsledkům u pacientů.

    61. Potvrzuji, že existuje více alternativních způsobů léčby – tedy léčebných postupů, které byly potlačovány a/nebo nejsou zahrnuty mezi léčebné postupy proti COVID-19 povolené federálními zdravotnickými institucemi USA –, které mají u pacientů s infekcí COVID-19 pozitivní výsledky a jejichž účinnost byla podle mého názoru prokázána.

    Dále potvrzuji, že federální vládní instituce USA zavedly jednotné mandáty maskované jako doporučení, které lékařům bránily poskytovat svým pacientům nejlepší a individualizovanou péči, zejména v souvislosti s infekcí COVID-19.

    CMS, CDC a nemocniční protokoly

    62. Potvrzuji, že v jedné z nemocnic, v níž jsem pracoval, jsem byl vzhledem ke své vedoucí funkci na náklady nemocnice vyslán na konferenci, kde jsem absolvoval školení týkající se dodržování pravidel CMS.

    Bylo mi vysvětleno, že pokud by nemocnice nebo lékařská skupina byla shledána jako nevyhovující požadavkům CMS, znamenalo by to pro danou nemocnici nebo lékařskou skupinu jistou finanční destrukci a bankrot.

    Dále potvrzuji, že v nemocnici v Everettu se jiní zdravotníci vědomě dopouštěli nesprávného jednání ve snaze zajistit, aby nemocnice byla považována za vyhovující předpisům CMS.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Mohu rovněž potvrdit, že Dr. Miller pravidla CMS (Medicare) popisuje přesně.

    63. Potvrzuji, že federální zdravotnické instituce, konkrétně CMS, určovaly nemocniční péči poskytovanou pacientům s COVID-19.

    Potvrzuji, že hlavní lékař Jay Cook rozesílal zaměstnancům a lékařům jednou týdně až jednou denně pokyny obsahující aktualizace požadavků CDC a CMS určených vedení nemocnice, a tím i nové požadavky a podmínky, za nichž jsme museli poskytovat péči, abychom zachovali soulad s těmito pravidly.

    Veškerá péče a politika týkající se COVID-19 byla podle mého svědectví přímo nebo nepřímo řízena CMS a CDC.

    Například rozhodnutí o tom, kdy a jak zavést používání masek, používání ventilátorů, používání osobních ochranných prostředků (PPE), očkování personálu, poučování pacientů o očkování, sociální odstup, zastavení všech plánovaných operací a podobně byla určována federálními zdravotnickými institucemi a administrátoři nemocnice je prosazovali vůči zaměstnancům a pacientům – a to i tehdy, když podle mého názoru pro tyto zásady či požadavky neexistoval vědecký základ.

    Mnohá oznámení Jaye Cooka o nových požadavcích obsahovala během celé covidové krize – po dobu delší než jeden rok – odkazy na doporučení CDC, zpravodajské a mediální články a tiskové zprávy.

    Dále potvrzuji, že panovalo obecné přesvědčení, že pokud člověk nebude dodržovat neustále se měnící a podle mého názoru nevědecké federální zdravotnické požadavky, přijde o zaměstnání a/nebo licenci.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Toto je další mimořádně důležitý bod, který je třeba pochopit.

    64. Potvrzuji, že po zavedení těchto nových každodenních až týdenních požadavků federálních zdravotnických institucí, které implementoval Jay Cook, vzrostla v nemocnici neočekávaná úmrtnost u sledovaných pacientů traumatologické chirurgie o více než 100 % – tedy se více než zdvojnásobila.

    Potvrzuji, že vedení bylo s těmito údaji konfrontováno a neprovedlo žádné změny.

    Masky, izolace a následky očkování

    65. Potvrzuji, že podle mého odborného názoru bylo již dlouho před zavedením povinného nošení masek státními a federálními představiteli a zdravotnickými institucemi známo a podle vědecké literatury prokázáno, že masky nezabraňují šíření COVID-19 a dalších respiračních virů.

    66. Potvrzuji, že podle mého odborného názoru bylo vědecky prokázáno a známo, že sociální izolace není dostatečně preventivní ani účinná při omezování šíření vzduchem přenášených virových infekcí, jako je COVID-19.

    Nedostatečnost sociální izolace jako prostředku proti pandemii virového onemocnění byla podle mého názoru dobře prokázána a popsána ve vědecké literatuře ještě předtím, než ji státní a federální představitelé a zdravotnické instituce nařídili a společně s nemocnicemi Američanům vnutili tyto podle mého názoru vědecky nepodložené politiky.

    Dále bylo podle mého názoru známo, že zavedení těchto opatření sociální izolace způsobuje – a skutečně způsobilo – rozsáhlé společenské, vývojové, zdravotní a ekonomické škody.

    67. Potvrzuji, že podle mého odborného názoru bylo známo a je prokázáno, že používání masek a sociální izolace způsobují při způsobu, jakým je zavedly federální a státní vlády USA, významnou újmu lidem, zejména dětem, seniorům a osobám se zdravotním postižením.

    68. Potvrzuji, že od zavedení vakcín proti COVID-19 a posilujících dávek jsem u pacientů pozoroval významné a nové zdravotní stavy, jako jsou atypické myokarditidy, imunologické poruchy a neurodegenerativní poruchy různé závažnosti, které mé pacienty poškozují a které se podle mého pozorování objevily až po podání vakcín proti COVID-19 a posilujících dávek.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Já také.

    69. V březnu 2023 jsem začal pracovat jako poskytovatel primární zdravotní péče ve státě Florida.

    70. Potvrzuji, že ve své praxi poskytovatele primární zdravotní péče na Floridě jsem zpočátku denně vídal přibližně dva pacienty z každých dvaceti, kterým jsem poskytoval péči, kteří podle mého posouzení utrpěli poškození způsobené vakcínami proti COVID-19 a/nebo posilujícími dávkami.

    Mezi tato poškození patřily mimo jiné myokarditida, neurodegenerativní poruchy a imunologické poruchy.

    Mnoho mých pacientů se stalo nebo stále je z právního hlediska zdravotně postiženými a/nebo po podání vakcíny proti COVID-19 a následném poškození není schopno pokračovat ve své pracovní činnosti.

    Poznámka autora zdrojového textu, nikoli Millera:

    Tato poškození odpovídají tomu, co uváděli další lékaři.

    71. Potvrzuji, že při využívání alternativních léčebných postupů a terapií, mezi něž patří nattokináza, N-acetylcystein (NAC), pohyb, vitamin D, ivermektin, plazmalogeny, berberin a další léčebné postupy – z nichž mnohé jsou volně prodejné –, jsem viděl více než 100 pacientů, kteří se podle mého pozorování ze svých poškození po očkování proti COVID-19 vyléčili nebo u nich došlo k významnému zlepšení.

    72. Potvrzuji, že mnoho mých pacientů mi sdělilo, že jejich ostatní ošetřující lékaři odmítli léčit jejich údajné poškození způsobené očkováním nebo uznat jakoukoli souvislost mezi jejich nemocemi a zdravotními problémy a podáním vakcín proti COVID-19.

    V důsledku toho nebyli léčeni a jejich utrpení nebylo zmírněno, v mnoha případech po dobu několika let.

    —

    Závěrečná poznámka autora publikace – není součástí Millerova vlastního svědectví

    A konečně, aby doložil, že vedoucí představitelé jeho nemocnice aktivně vystupovali v médiích na podporu nošení masek, povinného očkování a odebírání lékařských licencí lékařům, kteří cokoli z toho zpochybňovali, vytvořil James Miller soubor příspěvků ze sociálních sítí.

    Ty mají podle autora ilustrovat mimořádnou míru pohrdání, kterou tito lidé chovali vůči každému, kdo se neřídil převládajícím narativem, a tím podporovat tvrzení, že v nemocnici vytvořili kulturu podporující nezákonnou diskriminaci neočkovaných.

    Autor uzavírá, že doufá, že jak affidavit Dr. Millera, tak následně uvedené příspěvky ze sociálních sítí pomohou názorně ukázat způsob uvažování lidí, které označuje za hrubě nekompetentní „odborníky“ prosazující pandemická opatření.

    Zpracoval F. Zejda