Štítek: starší pilot

  • 65 let na krku a sen létat

    Instruktor: „Už nevím, co s Vámi.“
    Inspektor: „Bohužel – Vy nikdy létat nebudete.“
    Jiný instruktor: „Je jen na Vás, zda a za kolik budete létat. Já vidím prostor a šanci, jak Vám pomoci.“

    První instruktor strávil se starším žákem (65 let) asi 17 hodin. Žák však nebyl schopen zvládnout vzlety ani přistání a výcvik se zastavil už na úloze č. 5 – vzlet a přistání. Instruktor proto přivolal inspektora. Ten po přezkoušení rozhodl, že žák je „nenaučitelný“ a výcvik doporučil ukončit.

    Po čase se však žák rozhodl jinak. Vyhledal instruktora, kterého si sám vybral podle jeho publikační činnosti. Cesta k němu trvala víc než hodinu a čtvrt, ale touha létat byla silnější než vzdálenost. Bylo zřejmé, že pro žáka je létání životním snem – a že má velmi silný důvod, proč se ho nevzdávat.

    🔎 Co se ukázalo při bližším poznání žáka

    Správně zvolenými otázkami a postupným budováním důvěry po několika málo letových hodinách vyšlo najevo:

    1. Motivace – žák měl i přes pokročilý věk obrovský zájem a měl platný Medical.
    2. Nedostatečný trénink – původní instruktor s ním létal prakticky jen okruhy, nic jiného.
    3. Údiv nad jiným výcvikem – žák byl překvapen, že nový instruktor s ním trénuje přímý let, zatáčky, stoupavé a klesavé zatáčky do kompasových kurzů, zábrany pádu a minimální rychlosti. To nikdy předtím necvičil.
    4. Zdravotní omezení – žák napadá na jednu nohu a má slabší dolní končetiny. Přiznal, že prodělal vážné zdravotní potíže a znovu se učil chodit.
    5. Specifické zvyky – dlouhá léta cvičil čchi-kung, kde pohyb ruky vychází z ramene. V kokpitu to znamenalo tvrdé, necitlivé řízení s prodlevami.
    6. Oční vady – zásadní problém:
    7. nedokáže přesně odhadnout výšku při podrovnání → tvrdá přistání, někdy „pád z metru“,
    8. zkreslené vnímání horizontu (na levé a pravé straně odlišné),
    9. spoléhá se víc na přístroje než na prostorový odhad → opožděné reakce, násobené přístrojovými chybami,
    10. přistání na tři body zvládne jen někdy, potíže má s výdrží a s přechodovým obloukem,
    11. nejlépe přistává při dlouhém plochém přiblížení na tahu motoru.
    Co s tím?

    Takový výcvik je potřeba ušít na míru. Cílem je, aby i přes zdánlivě neřešitelné potíže dokázal žák létat bezpečně. To znamená:

    • pracovat se zrakovými vadami,
    • rozcvičit pohybový aparát, aby žák ovládal knipl i pedály citlivě a v různých sestupových úhlech,
    • naučit bezpečně skluz i zatáčky,
    • připravit se i na pozdější výcvik na kratší a registrované SLZ plochy.
    Pokora a zkušenosti

    K takovému výcviku je potřeba pokora na obou stranách – u žáka i instruktora. Instruktor by měl mít zkušenosti s podobně handicapovanými piloty, vědět, jak rozcvičit pilotovi nohy a zápěstí a umět to přenést do kokpitu.

    Výcvik takového žáka je náročný a vyžaduje, aby instruktor byl vždy o několik kroků napřed – předvídal, vymýšlel nové metody a hledal cestu, jak žáka naučit vše potřebné, aniž by zasáhl jeho důstojnost nebo sebevědomí. Samozřejmostí je chránit podvozek letounu, zdraví posádky i bezpečnost ostatního provozu.

    Pokud Vás tento příběh zaujal, podívejte se i do mé knihy „Pilotní výcvik – e-book zdarma“, kde najdete podobná témata, rady a návody, jak si zpříjemnit pilotní výcvik a jak ho zvládnout snáz – a utratit za něj výrazně méně peněz.